Dne 30. června 1942 dostalo 81 lidických děti papír a psací potřeby. Němci je nechali, aby napsaly svým příbuzným. Mnohé psaly maminkám a tatínkům, kteří byli v tu dobu už po smrti. Další dny byly dopisy odeslány.
2. července 1942 bylo všech 81 dětí (mezi nimi i Jaruška, Věra, Ema a Venda, autoři níže uvedených dopisů) převezeno z tábora Litzmannstadt (dnes Lodž) do vyhlazovacího tábora Chelmno (Kulmhof).
Děti byly krátce po příjezdu nahnány do nákladních automobilů se vzduchotěsnými korbami. Po nastartování motoru byly výfukové plyny vypouštěny do korby, kde byly namačkané nahé děti. Když vozy dorazily k masovým hrobům v lese, byly děti už mrtvé.
Po vyložení těl se nákladní automobily vrátily do tábora pro další. Tímto způsobem bylo v táboře Chelmno likvidováno až tisíc lidí denně. Celkem zde bylo zavražděno přes 150 tisíc lidí.
Svědectví místního zahradníka
Zde je svědectví jednoho z místních obyvatel Andrzeje Miszczeka, který pracoval v okolí jako zahradník a bydlel v bezprostřední blízkosti vyhlazovacího tábora Chelmno (Kulmhof):
“V létě 1942 jsem zpozoroval dvě auta krytá plachtami, která zastavila před branou tábora. V každém autě seděl vpředu vedle řidiče a také vzadu jeden esesman. Viděl jsem, že z těchto aut vytahují děti od nejútlejšího věku do asi čtrnácti let.
Tyto děti byly seřazeny do čtyřstupů a zavedeny do tábora, ohrazeného asi dva metry vysokým dřevěným plotem. Otevřenou bránou jsem zahlédl, že je zavedli do zámku uvnitř tábora.
Z oken svého domku jsem zřetelně viděl, že děti vysvlékli ze šatů a prádla a že stály nahé u oken nedalekého zámku, stojícího v táboře.”
Dopisy lidických dětí z 30. června 1942
Jaruška Štorková (†9 let)
“Drahá tetičko a strýčku, srdečný pozdrav z Polska zasílá Jaruška. Tetičko, nevíš něco o mamičce a tatíčkovi? O tatíčkovi nevím již tři neděle a o mamičce šestnáct dní. Náš majetek je to, co máme na sobě a proto tě prosíme, kdybys byla tak dobrá a kdyby bylo možno, něco mně poslala. A to hlavně nějaké jídlo a prádlo. “
A prosím tě ještě o dopisní papír, německé známky a cívku nití a nějaké jehly. Tetičko, máme třikrát denně jíst a málo. Odpusť, že na tobě chci jídlo a vím, že ti nepřebývá, ale máme tu hlad. Nevíš něco o Lidicích? Nějaké podrobnosti?
Odepište ihned!
Srdečný pozdrav a mnoho pusinek posílá vaše neteř Jaruška.”
Ema (†14) a Václav (†9) Pelichovští
“Milá teto s strýčku. Předem srdečný pozdrav z Polska bez otce a matky zasílá Ema a Venda. Milý strýčku, byli byste tak laskavy a poslali nám nějaké šati a obuv. Hlavně jestli byste mohli aspoň kus chleba a něco k jídlu neboť nemáme nic než to, co máme na sobě a to již moc trvanlivosti nemá.
Strejdo, nevíte snad o tátovi a mamince? A Vendovi také něco na sebe. Já myslím, že vy jste zdrávi a také všichni pohromadě. Buďte tak laskavi a neopovrhujte s naší prosbou. Buďte tak laskavi a pošlete to ihned, neboť nevíme, jak dlouho setrváme na místě.
Zbohem Ema a Venda”
Věra Kafková (†6)
“Milá teto, srdečný pozdrav z Polska zasílá Eva, Ema a Venda.
Jsme zde bez maminky a bez tatínka. Jsme zde jen o jedněch šatech a proto vás prosíme, zdali byste nám něco neposlala, nějaké staré střevíce.
Byla byste tak laskava a poslala nám kousek chleba nebo nějakou buchtu. Vše rádi přijmeme. Eva tu již zase stonala a již se uzdravila, ale za moc to nestojí. Vy jste zdrávi a pohromadě? Jak se vám daří?
Ještě jeden pozdrav a prosbu, kéž byste nám něco poslali, a to co nejdříve, neboť nevíme, jak dlouho budem na místě.
S pozdravem Sbohem Věra Kafková, Ema, Venda.”
Tyto dopisy však nebyly projevem lidskosti, ale cynickou součástí nacistické lži. Měly děti uklidnit před cestou na smrt a zároveň u jejich příbuzných vzbudit falešný dojem, že děti byly skutečně poslány na převýchovu do Německa. Dopisy byly orazítkovány a odeslány 4. července 1942, tedy paradoxně v době, kdy už většina lidických dětí nežila.
Seznamy lidických obyvatel, kteří nepřežili válku Lidice.online – Projděte si osudy obyvatel Lidic
About visiting the camps | 1904loghouse
Stejný osud potkalo i 11 dětí z Ležáků