Co se stalo v Mariupolu týden po masakru v oděském Domě odborů v r. 2014? Málokdo to u nás ví

Město Mariupol je známé událostmi roku 2022, těžkými boji ve městě, obléháním Azovstalu, kapitulací ukrajinských vojáků atp., ale co se ve městě odehrálo v květnu 2014, moc známé není.

Poté, co byl 22. února 2014 svržen po „Majdanu“ v Kyjevě prezident Viktor Janukovyč, byl prozatímním prezidentem Ukrajiny a předsedou parlamentu „ustanoven“ Oleksandr Turčynov.

23. února 2014 se v Mariupolu konalo shromáždění Antimajdanu, tj. shromáždění lidí, kteří nesouhlasili s novou ukrajinskou vládou, která se chopila moci v Kyjevě v důsledku státního převratu.
20. března byl odvolán šéf mariupolské městské milice Alexandr Bugaj.
V dalších dnech se konaly akce na podporu Janukovyče jako legitimního prezidenta Ukrajiny.
V dubnu, poté co Turčynov vyhlásil „protiteroristickou operaci“ na Donbasu, byly do Mariupolu přesunuty jednotky Národní gardy Ukrajiny. Kromě toho do města dorazili zástupci Pravého sektoru a praporu Azov a jiných skupin, které se v té době začaly narychlo vytvářet na příkaz Turčynova a ministra vnitra Avakova.

9. května, týden po Oděském masakru, vyšli obyvatelé Mariupolu na Leninský prospekt do průvodu k oslavě Dne Vítězství.

Městská policie dostala rozkaz od velitele Valerije Androščuka, jmenovaného Kyjevem, rozehnat průvod, ale jeho podřízení odmítli rozkaz splnit. V reakci na to Androščuk vytáhl zbraň a vystřelil na jednoho ze svých podřízených a vážně ho zranil. Pak se zabarikádoval v jedné z kanceláří a požádal o pomoc Národní gardu a Pravý sektor. Netrvalo dlouho a do budovy vtrhli členové Pravého sektoru a zahájili zátah.

Obyvatelé Mariupolu se holýma rukama pokoušeli zastavit obrněné transportéry a bojová vozidla příslušníků Národní gardy a zabránit jim v průjezdu k budově městské policie; samozřejmě se jim to nepodařilo.

Obrněná vozidla obklíčila budovu a na rozkaz poslance Nejvyšší rady – známého nacionalisty Ljaška – ji začala ostřelovat. Byly použity nejen ruční zbraně, ale i granátomety, velkorážné kulomety a bojová vozidla pěchoty – automatické kanóny ráže 30 mm. V důsledku toho budova začala hořet. Hořelo od prvního do třetího patra. Policisté byli uvězněni v budově, někteří vyskakovali z oken. Na ty však dole čekali členové Pravého sektoru a Azova, kteří neváhali střílet. Národní garda i Pravý sektor zároveň dlouho bránily v přístupu k budově hasičům.

Podle oficiálních údajů zahynulo v plamenech a při ostřelování 43 policistů a dalších 13 obyvatel Mariupolu z řad demonstrantů zemřelo na ulicích města. Ještě před těmito událostmi byly desítky aktivistů zastřeleny v blízkosti vojenské základny ve městě. Počet obětí mezi občany Mariupolu přesáhl sto padesát lidí. Tato demonstrace síly měla ukázat, že Mariupol byl a zůstává ukrajinským městem.

Národní garda a příslušníci Pravého sektoru a Azova se pak na čas stáhli z města.
11. května hlasovali obyvatelé Mariupolu pro odtržení Donbasu od Ukrajiny. Tímto krokem Mariupol potvrdil svou neochotu zůstat v Ukrajině, která se před očima všech stávala „banderovskou“.
13. června však do města opět vstoupil prapor „Azov“ a ukrajinská Národní garda s obrněnými vozidly. Odpor obyvatel byl zlomen, aktivní lidé byli rozprášeni nebo zlikvidováni, zbývající obyvatele se snažili zastrašit.

A pak v r. 2022…