Autor se ve svých pamětech podrobně věnuje událostem roku 1968 a 69 v ČSSR. BYL PŘI TOM.
Výňatek z předmluvy vydavatele:
ZAKLAD TETO KNIHY tvoři paměti Vasila Biľaka, které začal psát v roce 1986. Tehdy byl ještě významným členem předsednictva normalizačniho UV KSČ a de facto druhým mužem strany po Gustavu Husákovi. Právě v roce 1986 se zdálo, že jeho vliv na politiku strany a státu získává vrch nad vlivem nesporně liberálněji smýšlejícího předsedy vlády Lubomíra Štrougala. Tyto dvě postavy byly zhruba od poloviny 70. let vnímány jako rivalové, byť se to týkalo pouze zasvěcených kruhů a na veřejnost se jejich názorové rozdíly obvykle nedostávaly. (…)
Když jsme v roce 1996 oslovili tehdejšího důchodce Vasila Biľaka, který žil v rodinném domku v Bratislavě, aby nám poskytl svědectví a případně ho doplnil o pohled na události roku 1968 a vůbec celý vývoj strany a společnosti od 50. let do Sametové revoluce, získali jsme jeho souhlas s podmínkou, že paměti vyjdou oficiálně až po jeho smrti. To jsme mu slíbili. (…)
Úvodní zamyšlení V. Biľaka k r. 1968:
„…Antikomunistické síly útočily z pevných a dlouho připravovaných pozic. Pod ochranou a za přímé pomoci pravicově orientovaných členů ústředního výboru KSČ zneužily získaných pozic v masově komunikačních prostředcích k promyšlené dezinformaci strany a obyvatelstva. Komunistická strana ani socialistický stát nebyly na podobnou situaci a vývoj připraveny…“
1. díl
Osobní zkušenosti V.B. s budováním státu zejm. na východním Slovensku do r. 1958: „..Bylo třeba se za pochodu učit řídit stát, národní hospodářství, armádu, bezpečnost, zahraniční politiku. Kolik posměšků, ironických poznámek, anekdot se vymýšlelo na prostého člověka…“
2. díl
A. Novotný prezidentem ČSSR – Působení V. Bilaka v oblasti kultury a školství: „…Stavěli jsme až 2 000 učeben ročně. Nikdy v minulosti se tolik škol za tak krátkou dobu na Slovensku nepostavilo…“ – Spolupráce s církví: „…I biskupové v dokumentu přiznávali, že socialismus odstranil bídu, nerovnost, nezaměstnanost a jak sami v prohlášení formulovali, že za socialismu se naplní proroctví Bible „proměnit meč na vinohradský nůž.“ – Hospodářské problémy na začátku 60. let a jejich příčiny – Proces a těžkosti rehabilitace nespravedlivě odsouzených v 50. letech – Kuriózní (a humorně podané) setkání s etiopským císařem Haile Selasiem v roce 1961 aj.
3. díl
Rozkladná politika Antonína Novotného.
4. díl
A. Novotný rezignuje na funkci 1. tajemníka KSČ i na funkci prezidenta republiky. 1. tajemníkem se stává A. Dubček. „…Bohužel, Novotný nás donutil soustředit se na jednu jedinou otázku, aby odešel, místo toho, aby se všechny síly soustřeďovaly na vypracování programu východisek z krize, která zachvátila stranu i společnost…“ Lidová moudrost: „Bože, zbav nás špatných přátel, s nepřítelem si poradíme.“
5. díl
Leden – únor 1968. „…Od tohoto dne se začala okolo Dubčeka snovat gloriola velkého novátora, moderního politika. A on jako stará panna nebo naivní vdova, která rychle uvěří lichotníkovi,
rafinovaným sňatkovým podvodníkům, naletěl na tento podvod, kterým ho získali na svou stranu, a tak přešel na pozice revizionismu, renegátství, zrady…“
6. díl
Volba prezidenta republiky aj.
7. díl
Boj o předsedu vlády. Vznik Klubu 231 „…“Tajemníkem K 231 byl zvolen Jaroslav Brodský, bývalý fašista.“…Dubček jede do Moskvy pro půjčku půl milionu zlatých rublů – Kosygin na žádost o půjčku: „Říkáte, že půjčku použijete na nákup módního spotřebního zboží, ženského prádla a francouzských voňavek. Ale voňavky se vypotřebují, podprsenky se obnosí a půjčku bude třeba vrátit Z čeho to budete vracet? Nebylo by výhodnější, řekněme, že bud vy, anebo dohromady s námi koupíte nějakou licenci, stroje, začnete vyrábět potřebné módní zboží a budete ho prodávat pro sebe i pro nás a výrobky splatíte tuto půjčku? Jinak se zadlužíte a po půl roce nebudete mít nic, jen dluhy.“
8. díl
„…Bylo jim zatěžko položit si tak jednoduchou otázku, proč, co v tom je, že Bonn, Washington, Londýn, Vatikán apod. začaly obdivovat KSČ a ČSSR. Nechtěli se zamyslet, kdo nás chválí a proč nám tleská…“
9. díl
„…KOLEM VARŠAVSKÉ SCHŮZKY vzniklo mnoho dezinformací a hlavně klamů, aby se zaretušovala velká, nenapravitelná škoda, že se na schůzku nejelo…“…“…Naší účastí na této schůzce
se mohlo zabránit velkým politickým a morálním škodám…“…“…Dubčeka nic neznepokojovalo. Nebyl schopen rozkazovat ani zakazovat. Byl přesvědčen, že tvoří novou budoucnost, ale obnovoval minulost … A pokud věděl, co se odehrává, vědomě kontrarevoluci pomáhal…“
10. díl
„…Podle této zprávy, kterou ministr vnitra Pavel získal, velvyslanec řekl, že za 5 let svého působení v ČSSR si tu již zvykl, že si dokonce tuto pěknou zemi oblíbil. Proto je mu prý velmi líto, že „Československo nečeká nic dobrého, jen občanská válka“. Podle vyjádření tohoto velvyslanectví mají na občanské válce
zájem USA, aby se pomstily za Únor 1948. Ve zprávě se dále uvádělo, že kolegové přítomní na uvedeném večírku se s tímto hodnocením ztotožňovali. Dubčeka, Kriegela a Smrkovského tato zpráva vůbec nevzrušila…“…“Dubček, Černík a další … se postupně změnili jen na figurky, které sice na scéně vystupovaly v rolích králů, kancléřů, ministrů, ale režisér, ten, který figurkami posunoval, byl František Kriegel. On sám byl řízený velvyslanectvím USA.“
11. díl
Jednání v Čierne nad Tisou.
12. díl
„Věřím, že následující řádky budou zveřejněny, pokud vůbec bude o ně zájem, až po mé smrti. Z hlediska historické pravdy to považuji za důležité. Tento závazek jsem si nevymyslel proto, že bych se bál odpovědnosti. Měl jsem své silné i slabší stránky, jako každý, ale nemyslím si, že bych trpěl nedostatkem odvahy. Žijí však stále lidé, kteří nechtějí nebo nemohou v této porevoluční době přiznat pravdu. Mají obavy o své blízké, o svůj život Tam jsme to dopracovali…“
13. díl
Události 19.-21.srpna 1968. „…Kontrarevoluční síly byly ochotny jít na sebenesmyslnější dobrodružství. Provokovaly sovětské jednotky a chtěly vyvolat krveprolití… Pokoušely se odpalovat tanky. Zabarikádovaly se v budově rozhlasu. Útočily na budovu ÚV KSČ, aby se spojily s Dubčekem…“
14. díl
Prezident L. Svoboda: „Rozhodl jsem se odjet do Moskvy (…) byl to v tehdejší vyhrocené době skutečně odvážný a mimořádný moudrý krok. Bylo to jedno z jeho velkých, doslova historických rozhodnutí, které dějepisci ještě po zásluze ocení (…) Po přistání v Moskvě se nám naskytl nečekaný obrázek. Na letištní ploše stála čestná jednotka složená z několika druhů vojsk, včetně námořní pěchoty. Desetitisíce Moskvanů s československými a sovětskými vlaječkami a snad celé politbyro ÚV KSSS. Hrály se hymny a byly vypáleny 24 dělostřelecké salvy. Ludvík Svoboda požíval vždy v Sovětském svazu vysokou úctu…“
15. díl
Příprava a podpis MOSKEVSKÉHO PROTOKOLU. … „Alexej Kosygin nám položil přímou otázku: Kdo vyvolal rozvrat? Pracující? Ne. Komu záleží na tom, aby pro poruchy v přísunu rudy vyhasly vysoké pece, zastavila se hutnická výroba? Kdo vyvolal chaos a nepořádek v tak citlivém mechanismu, jakým je železniční doprava, kdo sabotuje zásobování obyvatelstva, ochromuje státní moc a vyhrožuje poctivým komunistům? Na tom nemá a nemůže mít zájem dělnická třída, žádný československý vlastenec – to je dílo kontrarevoluce. Ona potřebuje takový stav.“
16. díl
Co se dělo v ČSSR po návratu vedení z Moskvy – „… I dnes po tolika letech se mi zdá samo zasedání jako něco neskutečného. Jak je možné, že se to stalo v tak vyspělé straně? Jakým právem se vůbec má a může nazývat Komunistickou stranou Československa?“
17. díl
Podzim 1968 – „…Proč se vytvářel a vytváří názor, jako by před lednem byla jen spoušť a hrůza? Kdo nám vnucuje, že teprve nyní je u nás budován socialismus, dokonce socialismus s jakousi „lidskou tváří1?…“.
„…Kontrarevolučním silám se podařilo, že zfanatizovaní mladí lidé, podněcováni ze zákulisí, strhávali a pálili
sovětské vlajky a provolávali slávu Dubčekovi a Smrkovskému. Současně celá kampaň byla vedena pod heslem smrt komunistům. Jaké síly tedy představovali Dubček a Smrkovský i další…?“
18. díl
Nesnadná cesta k abdikaci Dubčeka – Rozhovor prezidenta Svobody s Janem Werichem – Smrt Jana Palacha –
„…Cynismus nepřátel socialismu je tak silný, že se vždy projevuje nemilosrdností. Dlouho a plánovitě připravovali nějaký čin, který by lidmi otřásl, až se jim podařila „palachiáda…“
„Není mým úkolem zkoumat smrt Jana Palacha, ale kontrarevolučním silám to posloužilo v boji proti socialismu… Atmosféra, která tehdy panovala, neumožňovala objektivně příčinu smrtí vyšetřit. Není tajemstvím, že magnetof. pásky z rozhovoru s Palachem v nemocnici se „ztratily“ a svědkové byli zastrašeni. V lednu 1969 však bylo ještě dost důkazů o tom, že tento slabý člověk byl zneužit a jeho smrt využita pro kontrarevoluční cíle.“
19. , závěrečný díl
„…Myšlenka socialismu prohrála jen zdánlivě, víra v komunismus je však asi ztracená.
Ano, udělali jsme chyby, především v tom, že jsme asi mylně věřili v to, že většina lidí dá přednost něčemu podstatnějšímu než materiálním hodnotám, konzumnímu životu. Budou však lidé v systému, který máme dnes šťastni? Budou hledat spravedlivější řád? Jsem o tom přesvědčen. I kdyby se učili na našich chybách, nebyla by naše snaha zbytečná.“
Další audioknihy Proudu národní hrdosti najdete zde: