Dusivé poměry v měšťácké rodině zobrazily v druhé půli 50. let vícery filmy – tento patří k méně známým, i když dosahuje velké emoční působivosti. Titulní hrdinka, majitelka činžáku paní Dulská, pevnou a despotickou rukou ovládá své blízké i nájemníky. K dosažení svých cílů mistrně kombinuje slzy, vydírání i zákeřné intriky či neváhá zneužít důvěřivou a pohlednou služku Hanku, když chce, aby její syn neflámoval. Vše se najednou obrací, když Hanka otěhotní… Zdání dobré pověsti je pro ni ale nade vše. (oficiální text distributora)
Recenze diváků:
V roce 1958 se Jiří Krejčík vrátil po více než deseti letech k vyobrazení měšťanského světa 19. století, kterého tak zdařile dosáhnul už ve své režijní prvotině, v adaptaci Nerudových povídek Týden v tichém domě. Tentokrát je však jeho pohled nesmlouvavější a společenská kritika sžíravější. V adaptaci dramatu Gabriely Zapolské Krejčík útočí na zvyklosti, pohodlí a hamižnost jedné středostavovské rodiny, aniž by sklouznul do příliš zjednodušujícího podání. Jeho postavy jsou – i zásluhou skvělých hereckých výkonů – natolik komplexní, že je nelze a priori odsoudit. V hlavní roli madam Dulské příběhu vládne nezaměnitelná Zdenka Baldová, avšak přinejmenším stejnou pozornost si zaslouží Marie Tomášová, jejíž výkon v roli utlačované, přesto vnitřně silné služebné snese srovnání s Mari Töröcsikovou, která ve stejném roce vytvořila obdobnou postavu ve Služce Zoltána Fábriho. Na filmu se mimo jiné podílely přední osobnosti tehdejší umělecké scény: kostýmy zvýrazňující jednotlivé charaktery postav navrhl Kamil Lhoták a původní hru ve scénáři upravil dramaturg a spisovatel Jiří Fried. Krejčíkova profesní i osobní vyhraněnost pak vděčí také nadčasovému vnímání (nejen) tohoto filmového díla.
Baldinka válí, z rolí dobrosrdečných a chápajících tetiček Pa, noblesních dam, které vnučkám pořizují u Podolské rukavičky, a všech nadmíru milých žen se přehrála v lakotnou babiznu, která despoticky ovládá celou rodinu. Všichni ostatní jen sekundují, všemu dominuje Baldová. Panovačnost Dulské je natolik silná, že její duch je přítomen, i když Dulská je mimo. Vše ovládá, všemu vévodí, o všem rozhoduje. Krejčíkovi se nádherně podařilo vykreslit starosvětskou atmosféru a především natočit předvoj Sňatků z rozumu, v nichž měl Filip opravdu na co navazovat.
Baldinka sem, Baldinka tam, ale Morálku paní Dulské si pouštím zejména kvůli M.Tomášové v roli služebné Hanky, protože takových milých, skromných, pohledných a pracovitých děvčat je už dnes „šlakovitě málo“. Ovšem ti měšťáci, řečeno s J.Brelem/J.Dědečkem…“jsou (pořád) jak prasata…“