Ve filmu je dobře vidět jak je autorita-„elitář“, filosof a otrokář Xanf intelektuálně závislý na svém otrokovi Ezopovi. Film je zasvěcen problematice rozdílu mezi svobodou de iure a de facto, formální a opravdovou. Je v něm vidět, že je to právě otrokář Xanf, kdo je Ezopovým nevolníkem, přičemž nevolníkem pro Ezopa nepotřebným. Přestože z právního hlediska je Ezop Xanfovým otrokem, a Xanf ho může z otroctví osvobodit a také to udělá, nemůže Ezop osvobodit Xanfa z mravního žaláře jeho vnímání světa, ze kterého se Xanf musí dostat sám, a ve kterém Ezop uvězněn nebyl dokonce ani v pozici otroka „de iure“.
Ty vztahy, které se při filmovém ději tvoří mezi Xanfem a Ezopem, jsou charakteristické i pro vztah „autorit“ a jejich „poručníků“, i když mají i svou specifiku, neboť v současné společnosti tyto strany z právního hlediska nejsou otroky ani otrokáři (Základy sociologie 2, str. 199).
Film Ezop (na motivy divadelní hry brazilského dramaturga Guilherma Figueireda Liška a hrozny). Lentelefilm, 1981, režisér – O. Rjabokoň, Ezop – A. Kaljagin, Xanf – O. Tabakov, Agnostos (vojenský velitel) – V. Gaft, Kleja (žena Xanfa zamilovaná do Ezopa) – L. Poliščuková).