Leoš Janáček, autor devíti oper, a náš národní poklad, by si ani ve své nejbujnější fantazii zřejmě nedovedl představit, co z jeho díla jednou dokáže stvořit zmatená mysl v kombinaci se štědrou rukou páníčka-liberasta usilujícího o likvidaci národa skrz mrzačení kultury a hodnot, jež mu (národu) bývaly kdysi svaté. Takovou fantazií neoplývali nejspíš ani mnozí naši spoluobčané, ovšem pouze do chvíle, než navštívili nastudování opery „Výlety páně Broučkovy“ na scéně Janáčkova divadla v Brně.
Opera v režii kanadského režiséra Roberta Carsena a dirigenta Marko Ivanoviće se dočkala slavnostní premiéry v rámci Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2024. Pan Brouček zde necestuje časem z 19. století nejprve na Měsíc, a potom do XIV. století, jak to stojí v libretu k Janáčkově opeře i v její předloze od Svatopluka Čecha. Ó nikoli! Domovem nechvalně proslulého pijana, chamtivce a zbabělce ducha mdlého se stávají 60. léta 20. století, z nichž se vydává na Měsíc a do roku 1968. Inscenace vznikla v koprodukci s madridským Teatro Real a berlínskou operou Staatsoper Unter den Linden.
Než vám ten nezapomenutelný zážitek vylíčíme, připomeneme si příběh velectěného pana Broučka, toho popleteného „hrdiny“ povídek Svatopluka Čecha, který L. Janáček zhudebnil v letech 1908-1917 a k němuž libreto napsali takoví neumětelé jako byl Viktor Dyk či František S. Procházka.
- Matěj Brouček je obtloustlý majitel činžovního domu, který sám nepracuje, jen honí nájemníky v domě, aby nezůstali pozadu s činží. Nemá žádné morální zásady, natož národní uvědomění, je jakousi beztvarou amébou postrádající názor i jakýkoli pevný bod. Rád do sebe ovšem lije jedno pivo za druhým, půllitry velkoryse nepočítaje. A když tak zase jednou notně přebere, Bum bác! ocitne se na Měsíci. A tu zjišťuje, že tam skutečně existuje život, ale! ne jen tak ledajaký. Na Měsíci totiž žijí UMĚLCI. A nikdo jiný. Brouček se mezi nimi cítí nesvůj, tak trochu jako buran, ale postupně si uvědomuje, že namyšlení a odtažití měsíční snílci jsou ve skutečnosti směšní a prázdní. Vznešení Měsíčňané nejedí normální jídlo, živí se výlučně vůní květin, hovoří spolu toliko v básnických obratech, a opájejí se vzletnými řečmi. Když se hladový Brouček pod tlakem protestujícího prázdného žaludku pustí do pěkně vyuzené poctivé české klobásy, jsou Měsíčňané vesměs šokováni a znechuceni. Avšak v měsíční třpyt oděná dívka Etherea se do hrubého a přízemního Broučka zamiluje. A to jej teprve pořádně vyděsí! Na pomoc mu však přispěchá bájný Pegas, okřídlený kůň, jehož hřbet si pan Brouček spěšně osedlá a nedbaje studené a černé prázdnoty vesmíru, překotně z Měsíce prchá.
Během letu nehostinným kosmickým prostorem Pegase zasáhne meteorit, a tu se Brouček už bez pomoci řítí neproniknutelnou tmou neznámo kam… a…. probouzí se ve své posteli. Jak postupně vyjde najevo, dobří lidé ho našli ležícího v bezvědomí na schodech, i popadli ho a odnesli domů.
- Ve druhém dějství se Brouček po jedné bujaré pijatyce ocitne zničehonic v roce 1420, v předvečer bitvy na Vítkově hoře. Náhodou se připlete mezi husity hrdinně bojující proti křižákům. Zatímco všichni kolem něj projevují vášnivé vlastenectví, statečnost a ochotu položit život za vlast, národ i víru, zbabělý Brouček se neustále schovává, myslí jen na své břicho, pivo a majetek a v panice se ukryje v sudu s prachem. Husité ho právem označí za zrádce a zbabělce a odsoudí ho k trestu smrti upálením v sudu. V tu chvíli se k smrti vyděšený Brouček s křikem probouzí zas zpátky ve své době a u své oblíbené hospody. Když pochopí, že už mu nehrozí žádné nebezpečí, začne se naparovat, lhát a nestydatě vychloubat svými údajnými hrdinskými skutky.
Autor Svatopluk Čech v postavě pana Broučka zesměšňuje duchovní omezenost tehdejší pražské maloměšťácké společnosti, ale zároveň si dělá legraci i z přehnaného básnického patosu, odtrženosti od reality a prázdného snílkovství tehdejších umělců. Poukazuje na bezcharakternost a falešné vlastenectví, na protiklad zbabělého pražského měšťana a odhodlaných husitů. Oslavuje hrdinství husitského hnutí jako projev velikosti národa.
Brněnské nastudování z r. 2024
K vidění (bohužel) v rámci Festivalu Janáček Brno.
První dějství
Domovem pana Broučka se stávají 60. léta 20. století. Svou opileckou pouť zde (nejen na hlavu) padlý hrdina absolvuje v době přistání Apolla 11 na Měsíci. A hle! Měsíčňané se od 19. století evidentně vyvinuli a k netušeným výšinám posunuli! Sice Broučka stále zatracují za požírání masa, sami však – snad pro umocnění vzletu a poezie – konzumují obrovské množství drog a po jevišti představujícím odjakživa křehkou krásou a poetičností opředený Měsíc, se povalují sjetí jak sto let staré pneumatiky.
Druhé dějství.
Za zpěvu o husitech a bratru Žizkovi (podle původního libreta) se na jevišti odehrává drama srpna 1968. Dobové záznamy zásahu sovětské armády jsou umocněny na stěnách pódia promítanými nápisy “Ivane, jdi domů”. Nechybí záběry Dubčeka a záznam z pohřbu Jana Palacha. Na jevišti se pohybují lidé v civilu. Vyzývají Broučka k boji a podávají mu samopal. Hrdinný boj Boučkův i národa se nakonec zužuje na hokejové utkání SSSR – ČSSR z r. 1968, jehož filmový sestřih působivě dotváří atmosféru. Herci v hokejových dresech se ohání hokejkami o sto šest. Na pódiu ovšem defilují jen čeští hráči, o to usilovněji všichni mávají českými vlajkami. Druhé dějství, a tím i celé představení, působivě ukončuje tank s nápisem 68, který pompézně vjíždí na scénu, namíří hlaveň do publika a vypálí/vystřelí…
Autoři tohoto nastudování plně prokázali, že právě myšlení takových vlastizrádných „Broučků“ je jim zcela vlastní a že prznit vše, co je hodnotné a lidského ducha hodné je smyslem jejich „života“.
Pro mě i pro partnera to byla naprostá tragédie, která s každým dalším dějstvím rostla. Myslím, že pan režisér stvořil něco, co pan spisovatel S. Čech ani libretisté Dyk a Procházka nezamýšleli. Měla to být satira kritizující maloměšťáctví, pokrytectví a falešné vlastenectví české společnosti prostřednictvím dobrodružství pražského měšťáka a pijana Matěje Broučka, ale toto byla slátanina s nesmyslnými přesahy do současnosti. Naštěstí kvalitní klasickou hudbu změnit nelze, a to je důvod, proč jsme vydrželi až do konce.
Cítím se být podvedena. Dostalo se mi od divadla jiného zboží, než je popsáno v programu.
Ukázka z brněnského nastudování opery
Nahrávka opery Výlety páně Broučkovy od Leoše Janáčka s dirigentem Jiřím Bělohlávkem