Všechno to začalo „Kaktusem“. Tahle věta asi nejlépe vystihuje počátky výroby motocyklů značky ČZ, tedy České zbrojovky ve Strakonicích. Nešlo ještě o klasický motocykl, ale spíše o motokolo. Model ČZ 76 Kaktus se pak stal předchůdcem celé řady strojů, které si postupně získaly slávu a proslavily svého výrobce.
Vznik společnosti
Historie České zbrojovky Strakonice sahá do roku 1919, kdy podnik založil plzeňský architekt Karel Bubla pod názvem Jihočeská zbrojovka. Výroba původně začala v Plzni, v prozatímních prostorech v Holbmayerově mlýně, za dva roky se už přesunula do nových hal ve Strakonicích. V roce 1922 došlo ke sloučení s dalšími závody a ke změně názvu na Česká zbrojovka v Praze. Společnost se zpočátku zabývala výrobou loveckých zbraní, později i za pomoci vlivných poslanců a ministrů výrobou zbraní pro armádu (pistolí, leteckých kulometů). Koncem 20. let začal po počátečním přezbrojování československé armády stát drasticky omezovat vojenské zakázky. Přicházející hospodářská krize v roce 1929 situaci ještě zhoršila. Zbrojovka měla obrovské výrobní kapacity, moderní stroje a kvalifikované dělníky, ale neměla pro ně uplatnění v armádním sektoru. Kvůli přežití koupila firma v roce 1929 továrnu na díly jízdních kol v Kralupech nad Vltavou a technologii přenesla do Strakonic. Tento krok firmu nejen zachránil před krachem, ale byl i přímým odrazovým můstkem k slavné éře motorismu. Pomohla i zakázka od armády, pro kterou se vyráběla „vojenská jízdní kola“.
Záhy bylo vyvinuto kolo s pomocným motorkem. V roce 1930 byla zaregistrována ochranná známka ČZ a v r. 1932 se začal vyrábět Kaktus, dvoudobý jednoválec. Vyrobilo se ho do r.1933 celkem 476 kusů.
Další motokolo ČZ 98 (od r. 1933) už tvary připomínalo klasický motocykl s novým rámem, byť nadále se šlapadly podle předpisů pro motorová kola.
Předválečná etapa
Po prototypu ČZ 150 vyjela v roce 1934 slavná ČZ 175, „dospělý“ motocykl, první „číza“ v typické černé barvě, už bez pedálů. Černá barva byla typická pro stroje ČZ až do šedesátých let, zatímco Jawy sázely na svoji jáwskou červenou…
Vývoj samozřejmě pokračoval a v roce 1938 byl na trh uveden nový modernizovaný stroj, který měl již ve standardní verzi dva výfuky. Motocykly se vyráběly ve dvou základních provedeních. Levnější provedení s názvem Standard mělo kola stříkaná černým smaltem a společně s bílými linkami vypadala opravdu zajímavě. Provedení Special mělo na rozdíl od Standardu světlomet a další věci chromovány a navíc výkonnější motor. Celkem se jednovýfukových stopětasedmdesátek vyrobilo 2 047 ks, Standardů 14 777 ks (z toho 2 000 kusů poválečné výroby) a Speciálů 5 156 ks.
Podnik se stal v krátké době největším výrobcem jednostopých vozidel v tehdejším Československu. Obchodní úspěchy znamenaly další rozšíření výrobních aktivit, zavádí se výroba řetězů a obráběcích strojů.
V roce 1938 byl na trh uveden nový motocykl značky ČZ s dvouválcovým dvoutaktním motorem o obsahu 494ccm, který vznikal na požadavek československé armády. K motocyklu byl často též dodáván schválený sajdkár, jenž zajišťoval opravdové pohodlí. Brzy po uvedení ČZ 500 na trh byla uvedena též jednoválcová ČZ 350, jenž byla vyvíjena současně s pětistovkou.
V letech 1932-1939 bylo vyrobeno celkem 41 557 motocyklů, motokol a přes 20 000 velocipedů. Rozvoj České zbrojovky přerušila válka a přechod na válečnou výrobu. Za války se v ČZ vyráběly pistole, letecké automatické zbraně, polní děla, letecké pumy, kulometné pásy.
Poválečný vývoj
Pár dní před koncem války, 3. května 1945, podnikla americká letadla bombový útok na závod. Výbuchy bomb vážně pobořily smaltovnu a poškodily další části závodu.
Po válce byla rozšířena výroba řetězů, výroba zbraní se přesunula do Brna a Uherského Brodu. Výroba motocyklů se opět rozběhla v roce 1946. V tomto roce byl podnik znárodněn a přejmenován na Česká zbrojovka, národní podnik. Do roku 1953 se vyráběly typy stopětadvacítek a stopadesátek A, B, T, a C, lehké motocykly, které slavily velký úspěch.
V roce 1955 byl založen ČZM. n.p. (České závody motocyklové, národní podnik). V letech 1954–1959 se vyráběly motocykly pod jednotnou značkou Jawa-ČZ. Vyráběny byly dvě verze – základní a lidová. Základní verze se od lidové lišila větším použitím chrómu na nádrži, kolech atp. Lidová verze je charakteristická stříbrnou nádrží s červenými linkami a znakem Jawa-ČZ.
Stroje to byly velmi kvalitní, což dokazuje i cesta kolem světa cestovatele Waiganda, který si zakoupil ojetý motocykl Jawa-ČZ 125, jenž měl najeto 47 000km. Během následujících let podnikl cestu v délce 22 000 km bez jediné opravy (vyjma pneumatiky, čištění přerušovače a svíček). Cestu podnikl v nejhorších terénních podmínkách a projel takové země a místa jako Turecko, Írán, Pákistán, Indie, Ceylon, Singapur, Vietnam, Hong Kong, Filipíny či Panamská úžina nebo USA.
V roce 1958 byl vyroben miliontý kus Jawy-ČZ 175 typ 356.
Druhý největší výrobce motocyklů v Evropě
Od roku 1960 montovaly závody Jawa a ČZ motocykly každý opět pod svou značkou. Strakonický závod se stal druhým největším výrobcem motocyklů v Evropě (Jawa byla v té době ještě větší než ČZ a patřila k absolutní světové špičce – v segmentu motocyklů s dvoudobými motory byla dokonce největším výrobcem na světě. V celoevropském i celosvětovém měřítku tak československý tandem tvořil gigant, kterému dokázal konkurovat málokdo – až do nástupu dravé japonské konkurence na konci dekády). Produkoval legendární a designově nezaměnitelné skútry Čezeta.
Narůstající potřeby motocyklové produkce vedly k vybudování vlastní slévárny šedé litiny a tlakových odlitků z hliníku.
Úspěchy v motokrosových závodech
Na začátku šedesátých let se ve Strakonicích začali zabývat také vývojem a výrobou sportovních motocyklů. A byli nadmíru úspěšní a sbírali vavříny na motokrosových šampionátech. Strakonická zbrojovka vybojovala celkem sedm individuálních titulů mistra světa ve dvou tehdejších prestižních kubaturách:
Třída 250 cm³:
1964: Joël Robert (Belgie)
1965: Viktor Arbekov (SSSR)
1968: Joël Robert (Belgie)
1969: Joël Robert (Belgie)
Třída 500 cm³:
1966: Paul Friedrichs (NDR
1967: Paul Friedrichs (NDR)
1968: Paul Friedrichs (NDR)
Mnohokrát zaznamenala velké úspěchy třeba při Šestidenní i jinde. Mimořádný úspěch završil tovární tým v roce 1975, kdy československá reprezentace ve složení Antonín Baborovský, Jiří Churavý, Miroslav Nováček a Zdeněk Velký vyhrála na motocyklech ČZ prestižní Motokros národů (Mistrovství světa družstev).
Úspěch strojů ČZ nestál na náhodě, ale na geniálních řešeních konstruktérů (např. Jaroslava Waltera či Františka Pudila). Strakonické speciály přinesly do světa motokrosu revoluci:
- Jednoválcové dvoutakty: Zatímco v pětistovkách tehdy vládly těžké čtyřtaktní stroje, ČZ nasadila lehký, obratný a dravý dvoutaktní jednoválec, který změnil celý styl motokrosového závodění.
- Špičkové materiály: Tovární speciály využívaly v hojné míře titan (např. na osy kol či součásti motoru) a hořčíkové slitiny (elektron) pro maximální snížení hmotnosti.
- Exportní hit: Motorky byly tak dobré a spolehlivé, že je fabrika masivně vyvážela i do USA, kde se řady ČZ s charakteristickými nádržemi staly kultem.
V osmdesátých letech se motocyklová výroba utlumovala, ČZ začala dodávat díly pro automobilový průmysl. Například právě odtud byly převodovky a klikové hřídele pro nákladní vozy Praga a Tatra, později také převodové skříně vozu Škoda Favorit.
V červenci 1989 byly České závody motocyklové ustaveny jako státní podnik (tušil už někdo, že dojde ke změně režimu?)
Vývoj po r. 1989
V r. 1991 byl státní podnik přeměněn na akciovou společnost ČZ Strakonice. Jediným vlastníkem všech těchto akcií byl v tuto chvíli stále stát. Zatímco mateřský podnik ČZ Strakonice jako celek směřoval do jarní vlny kupónové privatizace (kde se rozdávaly akcie sléváren, řetězů či strojírenské výroby), vedení podniku ještě předtím vyčlenilo celou motocyklovou divizi bokem. Tuto motocyklovou část (budovy, linky, lidi i slavnou značku ČZ) vložili do nově založené česko-italské společnosti a vznikla společná akciová společnost ČZ-Cagiva a.s. Italové v ní ihned získali majoritní podíl (zhruba 51 %, později ho ještě navýšili) s tím, že do podniku přinesou kapitál. 49 % akcií si ponechala mateřská ČZ Strakonice, a.s.
Strakonická továrna začala kromě modernizovaných starších „Číz“ kompletovat stroje postavené na italských základech. Vzniklo několik modelů:
ČZ-Cagiva Roadster 125 (2T), ČZ 180 (typ 487.4), ČZ-Cagiva Roadster 200 (4T)
Finanční situace italského investora ale nebyla zrovna nejlepší. Cagiva v 90. letech masivně expandovala (skoupila značky Ducati, Husqvarna či MV Agusta), čímž se extrémně zadlužila a sama se ocitla na pokraji bankrotu. Na slíbené investice do Strakonic jednoduše neměla peníze.
Chybějící kapitál vedl k tomu, že ČZ-Cagiva neměla peníze na nákup komponentů. Výroba běžela nepravidelně a vázla distribuce. Společnost začala generovat obrovské dluhy.
Za této situace se česká strana rozhodla z potápějící se lodi vystoupit. ČZ Strakonice a.s. postupně odprodala svůj podíl a v listopadu 1997 byla výroba motocyklů ve Strakonicích po 65 letech definitivně ukončena. Posledním vyrobeným strojem byl ČZ Cagiva Roadster 200, kterého se ve Strakonicích smontovalo jen několik set kusů. Společnost ČZ-Cagiva a.s. skončila v likvidaci.
Strakonická fabrika se následně přeorientovala výhradně na dodávky pro automobilový průmysl (turbodmychadla, řetězy). ČZ Strakonice a. s. zanikla k 1. 12. 2004 převodem obchodního jmění na hlavního akcionáře, ČZ a. s. (dříve SPPD a. s.).