Příběh dvou bratří v těžkých časech lehkých topných olejů v 90. letech minulého století. Mladší ze dvou bratří, hlavních hrdinů hry, se kolem nejasných obchodů pohybuje už dlouho. Starší, původním povoláním voják, právě přišel o špatně placenou práci a i jeho osobní život je v troskách. A v tu chvíli mu bratr nabízí pomoc v podobě nové práce. Rozjíždí se koloběh, ze kterého se dá jen těžko vystoupit.
Poznámka redakce: Hra je dobře napsaná, má silný příběh, spád a poselství. Škoda jen, že si autor neodpustil postavit do jedné řady esesáky s členy SSM („Stbák, esesák, esesemák (SSM) – je to všude“). Ano, fašismus a polistopadová doba, prolezlá organizovaným zločinem, kde se krade, loupí, vyhrožuje, mrzačí a vraždí na denním pořádku, mají společného velmi mnoho. V obou případech došlo k loupeži národního majetku a zbavení lidí jejich práv. Rozdíl spočíval pouze ve formě: v letech 1939 – 1945 se postupovalo rychle, tvrdě a bez skrupulí, zatímco po r. 1989 pomalu a skrytě, „v rukavičkách“.
Za socialismu však nic takového jako organizovaný zločin neexistovalo a nehrozilo. Tehdy se nerozkrádalo, ale naopak budovalo. Kdyby se bylo nebudovalo, tak by v devadesátých letech 20. století nebylo co rozkrádat. Jistě, v každé struktuře, ať to byla KSČ, SNB, ministerstva a různé další organizace se vyskytovali vedle poctivých a pracovitých lidí, kteří republiku po 2. sv. válce nejen postavili na nohy, ale pozvedli mezi nejrozvinutější státy světa, existovali i diverzanti a prospěcháři, většinou slouhové už tehdy podchycení Západem. A bohužel (resp. zákonitě) právě oni republiku po převratu 1989 uchvátili. Podle nich ale nelze posuzovat všechny ostatní. To právě toto zevšeobecňování a nálepkování je živnou půdou davo-„elitarismu“ a jeho krajní formy – fašismu.
A propós – „dobří“ a „špatní“ lidé se vyskytují vždy a všude. V každé lidské organizaci, komunitě. A proto plivat na všechny komunisty anebo dokonce na všechny Čechy a Slováky, kteří žili za socialismu v Československu, tzn. neutekli za hranice nebo nebojovali proti režimu (jak to činila hrstka několika desítek, max. stovek po listopadu do nejvyšších státních funkcí povolaných „hrdinů – disidentů“) není nic jiného než záměr otrokáře, který chce své ovečky bezpečně a bez průtahů zahnat do ohrádky, a tam si je pěkně a v klidu ostříhat.
To jen velmi stručně a na okraj, na hru upozorňujeme, protože jinak je velmi zdařilá, její poselství je nadčasové a je i důležitým zdrojem informací pro zachování historické paměti. Vždyť od „lehkých topných olejů“ už uplynulo tolik let! Lidé zapomínají i umírají; a jednoho dne by tato kauza mohla upadnout do zapomnění. A to se nesmí stát.
Osoby a obsazení: matka – Jana Švecová (Johanna Tesařová), Jiří – její syn (Martin Stránský), Mirka – jeho manželka (Vanda Hybnerová), Marek – její druhý syn (Martin Hofmann), Markéta – jeho snoubenka (Zuzana Ščerbová), JUDr. Posel – obchodník (Martin Zahálka), JUDr. Kuták – obchodník (Ladislav Frej), Stronský – kněz (Jaroslav Satoranský), Valentová ze vsi (Andrea Černá), Valenta ze vsi (Petr Halíček), Koňařík z vily (Michal Novotný), Jarda z herny (Martin Velíšek), Malina – muzikant (Jiří Hána), Lacina – muzikant (Tomáš Vacek) a hlas z rádia (Stanislava Dufková)