Román, vydaný poprvé v roce 1925, nemá souvislou fabuli, skládá se z několika epizod a momentek ze života degenerované šlechtické rodiny a těžce pracujících poddaných na velkostatku. Hlavní postavou je nalezenec František Řeka, jehož osud ukazuje, jak válka mění lidské hodnoty a přetváří obyčejné lidi v hrdiny či ničemy. Děj se odehrává v období těsně před první světovou válkou a během ní, přičemž Vančura kontrastuje mírový vesnický svět s válečným chaosem. Vančura využívá bohatý, expresivní jazyk, který kombinuje archaizující výrazy, humorné i temné obrazy a naturalistický lyrismus. Jazyk je často náročný, plný složitých vět a obrazů, které mají vyvolat pocit beznaděje, utrpení a šílenství války. Vypravěč je vševědoucí i zúčastněný, často oslovuje čtenáře a hodnotí chování postav, čímž posiluje protiválečný patos díla.
„Pole orná a válečná“ je považováno za jeden z nejpozoruhodnějších českých protiválečných románů meziválečného období. Vančura zde rozvíjí svůj typický experimentální jazyk a expresivní styl, který se stal jeho literární značkou. Dílo je náročné na čtení, ale odměnou jsou hluboké myšlenky o lidské povaze, válce a společnosti.